Historie
Až přijdete do Staré Vody, všimněte si malé studánky před starobylým kostelíkem svatého Václava. Přes kostelík přešlo už šest století, je to jeden z nejstarších kostelíků na našem milém Chlumecku, ale studánka je ještě mnohem starší. Kdysi bývalo kolem ní těžké dřevěné roubení. Když před nedávnem shnilo, nahradili je občané betonovými skružemi a studánku přikryli příklopem, aby voda zůstala stále čistá. Starovodský pramen má velkou podzemní sílu. Nevysýchá ani za prudkých letních paren a stačí celé okolí zásobit dobrou vodou. Za moudré vlády knížete Václava Svatého ještě obec Stará Voda nestála. Kolkolem se rozprostíraly hluboké lesy. Na západě sousedily s hvozdy chlumeckými, na východní straně se zbožím dobřenských. Všude bylo plno zvěře a lovci sem rádi zajížděli na hony. Lesní rohy často zaznívaly tichými dubinami starovodskými a radost lovců z bohaté kořisti nebrala konce.
O bohatství starovodských lesů se dověděl sám kníže Václav a vypravil se k nám na hon. Doprovázela ho četná družina. Cesta z pražského hradu trvala ovšem dlouho, ale úlovky stály za takovouto cestu. Když opět jednou patron české země zajel se svým průvodem na Chlumecko, byl právě parný den. Slunce svítilo, jen upalovalo. Koně se pěnili v dusném povětří a lovci prahli žízní. „Ty, Mečislave a Bojane, vyjeďte každý v jinou stranu a přineste pitné vody“, rozkázal kníže dvěma panošům. „Jazyk v ústech dřevění a do večera je ještě daleko.“ Oba mladíci se rozjeli po lese hledat pramen vody. Bloudili drahnou chvíli, ale marně. Všecky prameny byly toho roku na suchu. Jak také ne! Slunce bilo do země od časného jara a zima měla jen sněhový poprašek. Vrátili se s nepořízenou. Kníže je neplísnil. Nevyznali se v hlubokých lesích a domorodce nebylo možno potkat. Vesnice byly od sebe na hony daleko … „Půjdu sám, abych občerstvení vyhledal. Kdo máš žízeň, následuj mne“, zvolal kníže Václav.
Zaměřil svou cestu níže ke staré stezce, jako by byl v lese doma, a dlouho nehledal. Přivedl žíznivé k malému prameni, zarostlému v hustém křoví tak, že ani zvěř se odtud nemohla napít. Prohlédl si vodu, prozářenou slunečním jasem, dal odseknout větve trnčí, klekl ke studánce a nabral do hrsti. Voda byla ledově studená a bylo jí dosti. Přiložil dlaně k ústům a blaženě se napil. Opět se sklonil k prameni a znovu zčeřil jeho hladinu svýma svatýma rukama. Poté odstoupil od studánky, aby se napili další žíznivci. „Pijte s chutí! Z vody sice nikdo nepil, neboť není k ní přístup, je stará, ale dobrá.“ Zprvu studánce, ale pak nově založené vesnici, jež vznikla okolo studánky, zůstalo jméno Stará Voda. Starovodští občané si zamilovali patrona české země, opatrovali jeho studánku a později k jeho poctě vybudovali v blízkosti svatováclavský kostelík. Věří, že svatý Václav je jejich ochráncem a že střeží všecko starovodské. Svatováclavská studánka ve Staré Vodě by mohla mnoho vyprávět. Dávala živobytí mnoha pokolením, zachraňovala jejich majetky před požárem. Okolo jejího roubení bylo živo po celé dny. Hospodyně sem chodívaly pro vodu do kuchyně, chasníci odnášeli od ní plné džbery dobytku a nikdy svou dobrotu neskrblila. Ve dne si kolem ní hrála klubka dětí, po denní práci tu v příjemném chladu rokovali staří a naposled slýchávala horká slova milenců. Přes svatováclavskou studánku se převalily věky. Ale studánka nezestárla. Je stále svěží jako tehdy, když z ní pil svatý patron české země.
zdroj: kniha „Pověsti z kraje Malátova a Klicperova“ – na základě lidového podání a literárních záznamů vypravuje Václav Horyna – podzim L.P. 1941)
Odkazy autora: Pověst o svatém Václavu v chlumeckém kraji vyprávěl Jan Kukla, ponocný a obecní strážník ze Staré Vody, narozený roku 1870 a zesnulý roku 1939. Vyprávěl ji svým šesti dětem, z nichž syn Jindřich Kukla, tesař, narozený roku 1904, si ji zapamatoval a vypravoval zase svému synovi Bohuslavu Kuklovi, žáku měšťanské školy v Chlumci nad Cidlinou. Ověřeno u Jindřicha Kukly, který potvrzuje, že pověst slýchával od otce Jana.